Ze Sainte-Mère-Église jsme měli namířeno do Cherbourgu. Moje představy byly od skutečnosti bohužel velmi rozdílné a i dle místních je Cherbourg příliš nezajímavé město. Centrum nám v podstatě označili jako okruh přibližně 300m. Nicméně i tak jsme si město prošli, zastavili jsme se na chvíli v přístavu, zašli na večeři a druhý den ráno šupajdili směr Paříž. V Cherbourgu tedy toho k vidění moc není, tedy pokud nechcete navštívit muzeum 2. světové války. Ale jezdit tam jen kvůli němu? Každopádně, my do muzea nešli, takže nedokážu více popsat nebo srovnávat s ostatními. Nicméně dle různých příspěvků na internetu za návštěvu stojí…pakliže sem máte cestu.
Cesta do Paříže trvá z Cherbourgu přibližně 4 hodiny. Ačkoliv jsme chvíli zvažovali, že se ještě stočíme na Mont Saint Michel, nakonec jsme tak neudělali a místo toho jsme si udělali odbočku do Versailles, kam jsme přijeli okolo 14h. Parkoviště (platilo se až při výjezdu u automatu), které je v podstatě hned u hlavní brány bylo sice narvané, ale přesto se tam místečko pro octavii kombi dalo najít celkem bez problémů a tak jsme mohli vesele vyrazit na prohlídku. Vyfotit si zlatou bránu nebo si u ní udělat pár fotek, to je opravdu o nervy. Zástupy turistů mají samozřejmě ten samý nápad a nikdy to neskončí u jedné rychlé fotky, ale u fotek na foťák, pak samozřejmě selfie a ideálně k tomu ještě video. Nejhorší jsou v tom Asiaté, kterých zde bylo neskutečné množství. Zvláštní bylo, že v zahradách jsme pak nenašli ani jednoho :-) Zřejmě se tedy skutečně zasekli pouze u brány a tam také skončili :-)
Když jsme viděli, jaké jsou fronty na prohlídku zámku, rozhodli jsme se jen pro prohlídku zahrad, které jsou volně přístupné a můžete tak s úsměvem na rtech obejít ty zástupy nervózně přešlapujících lidí, čekajících právě na prohlídku zámku. Popravdě řečeno, byl jsem i rád, že jsem nemusel do zámku, protože mne to zrovna moc nelákalo. Ale do zahrad jsem se podíval rád. Opravdu to stojí za to. Když projdete branou do zahrad, otevře se před vámi obrovské prostranství plné perfektně upravených živých plotů, trávníků, stromů, jezírek a samozřejmě soch, které lemují cesty. Celé zahrady snad ani není možné během jednoho dne projít a my to ani nezkoušeli. Přesto, že jsme se procházeli jen okolo zámku a kousek od něj, strávili jsme v zahradách skoro 2 hodiny.
Z Versailles do Paříže trvá cesta zhruba ¾ hodiny, ovšem za předpokladu, že nechytnete pravou Pařížskou dopravu, což se vám stejně asi stane Ačkoliv je doprava opravdu velmi zahuštěná a občas na vás čeká skutečné překvapení, tak do cíle dojedete bez újmy. Je to neuvěřitelné, ale myslím, že u nás by za stejných podmínek vzniklo hned v první chvíli spoustu ťukanců a celá doprava by se zastavila. Jeden příklad za všechny – pokud najíždíte na kruhový objezd, máte přednost. Pokud již na objezdu jste, dáváte přednost Vy. Co je ale zajímavé: i když má objezd třeba jen tři pruhy, narve se tam aut vedle sebe tolik, jako kdyby pruhů bylo šest :-) Rozhodně se toho neděste a v klidu si jeďte svou cestou dál. Nikdo do Vás nenabourá a nikdo Vás nebude nikam posílat (gesty ani troubením).
Po Paříži jezdí spousta skútrů, které permanentně troubí. Nemějte strach, netroubí na Vás. Jen na sebe chtějí upozornit, protože se proplétají opravdu všude.
O Paříži se říká, že je město zamilovaných. Jistě je to pravda, ale v žádném případě to neznamená, že by Paříž nemohla navštívit parta kamarádů nebo i jednotlivci. Naopak. Míst, která zde navštívit je strašně moc a navíc ani se zamilovaností vůbec nesouvisí. :-) Eiffelova věž, Louvre, Champs elysées s Vítěžným obloukem, katedrála Notre Dame; Sacré Coeur a nebo třeba slavné Moulin Rouge…a to jsme prošli skutečně jen malou část celé Paříže.
Začněme ale pěkně od začátku. Hotel, ve kterém jsme byli ubytováni byl hotel Mondial, který je od Boulevard Montmartre co by kamenem dohodil. Jeho rezervaci jsme provedli přes Booking.com (cena za 2 noci byla 252€ bez městské daně, která je nějakých 1,65€ na osobu za noc). Ačkoliv ale hotel píše, že je možné nechat auto na parkovišti před hotelem, tak s tím rozhodně nepočítejte. Jedná se totiž o veřejné parkování na ulici a tam snad není místo nikdy :-) S tím jsme ale tak nějak počítali a tak jsme měli zarezervované parkování přes Parkingsdeparis.com. V Paříži jsme strávili 2 dny a parkování v parkovacím domě nás vyšlo na 43€ (osobní auto). Pokud budete vybírat parkování, dejte pozor na maximální možnou výšku vozu. Parkovací domy mají stropy poměrně nízko a jestliže máte SUV, tak se nemusíte všude vejít.
Hned první večer po příjezdu jsme vyrazili směrem k Louvre. Ten je od hotelu vzdálený zhruba 1,5km, takže tam pohodlně dorazíte za 20 minut. Vzhledem k tomu, že jsme v Paříži byli v polovině října bylo už celkem chladno. A i když bylo zataženo, přesto vypadal Louvre se svou osvětlenou pyramidou opravdu úchvatně. Navíc tu, kupodivu, bylo opravdu pár lidí.
Jiná situace ale byla u Notre Dame, u kterého je i večer spousta lidí. A když říkám, že spousta, tak myslím opravdu spousta :-)Jestli čekáte, že si uděláte fotku bez lidí nebo nějaké selfie, tak rovnou počítejte s tím, že tam budete mít davy lidí ;-) Na druhou stranu večerní nebo noční Notre Dame má skvělou atmosféru. Ostatně jako celá Paříž.
Pokud se k Notre Dame vydáte přímo od Louvre pěšky, čekají vás nějaké 2km. Navíc podél řeky a to určitě stojí za to – uličky i ulice mají svou atmosféru a vozit se takový kousek metrem je spíš škoda….metrem můžete jet třeba k Eiffelovce, ta už je totiž trošku dál. Samozřejmě pěšky k ní dojít můžete, ale je to cesta na hodinu (počítáno od našeho hotelu). My se k Eiffelovce vydali druhý den ráno metrem. Nejprve jsme se ale zastavili na snídani, kde jsme si v klidu dali kávu a „Crépes“.
Spokojeni jsme naskočili do metra a po pár stanicích vystoupili poblíž Eiffelovky.
Věž byla viditelná zhruba ze svých ¾, zbytek byl zalit ranní mlhou.
Nebyl to typický výjev, na který jsme zvyklí na pohledech nebo ostatních fotkách, ale přesto stál za to a mě osobně se to možná líbilo více. Sice jsem zde byl poprvé, ale takto si to lépe zapamatuju : - ) Do nejvyššího patra jsme nakonec nešli – kvůli mlze to stejně nemělo smysl. Místo toho jsme se v klidu prošli po patrech nižších a následně zamířili přes řeku směrem k vítěznému oblouku, který není nikterak daleko (opět zhruba 2km).
V Paříži je neskutečné množství míst kam se vydat a co vidět. My si to ale zamířili pěkně k Moulin Rouge a následně k Sacre Coeur. Od Vítězného oblouku jsme se k Moulin Rouge přiblížili metrem. Kupodivu Moulin Rouge mne nijak nelákalo. Spíše jsem se těšil na Sacre Coeur a následně na nějakou dobrou večeři :-) Přesto by ale byla škoda si Moulin Rouge alespoň nevyfotit ;-)
Sacre Coeur leží na kopci, ale pohodovou, klidnou chůzí to jde zvládnout bez větší újmy. Už cestu si lze užít, protože najdete spoustu zajímavých místeček, od různých hospůdek až po typický kolotoč s krásným výhledem právě na Sacre Coeur.
K hospůdkám nebo restauracím se ještě dostaneme, protože to opravdu stojí za to. Kvalita kuchyně je zde naprosto na jiné úrovni a pokud chcete zažít stravovací orgasmus, tak můžete právě zde v Paříži ;-)
Nicméně my jsme zatím na cestě na Sacre Coeur :-) Stavba jako taková je velmi zajímavá, ale co nás čekalo uvnitř bylo neuvěřitelné. Měli jsme to štěstí, že zde zrovna probíhala bohoslužba a tak byly u oltáře vyrovnány dvě řady zpívajících jeptišek (tuším, že to bylo od 19h). To, jakým způsobem se zde jejich nádherný zpěv rozléhal, bylo vskutku božské. Pokud znáte Bratrstvo neohrožených, jistě si vzpomenete na právě zpívající jeptišky. Člověk by zde mohl zůstat poslouchat tento zpěv hodiny a stále by jen zaujatě zíral a ani nepípl.
Ale s ohledem na blížící se večer a po celodenním chození po Paříži kručících žaludcích, jsme se nakonec vytratili a nasměrovali si to rovnou k našemu hotelu. Měli jsme při výběru hotelu šťastnou ruku a tak nám cesta pěšky trvala necelou půl hodinu. A protože jsme byli vážně hladoví, na hotelu jsme se jen převlékli, upravili a vyrazili do restaurace, kterou jsme si našli na Trip Adviseru. S ohledem na naši únavu jsme vybrali nedalekou La Bontendrie. Maličká restaurace, která zaujme svou rodinnou atmosférou. Již hned po usazení se nás ujal sám provozní, který se nám věnoval tak, jak bychom nečekali. Začal s námi procházet menu (které je na velikých tabulích) a vše nám trpělivě překládal a vysvětloval. Na začátek jsme si vybrali předkrm ze sýrů, které zde měli vystavené a tak vás dokonale nalákají.
Večery v této restauraci jsme strávili dva a pokaždé bylo jídlo pohádkové, ačkoliv ceny nejsou nejnižší. Druhý večer jsme si však již nedali tak velký předkrm (sýrový talíř opravdu zasytí) a tak jsme si namíchali trochu sýrů a trochu uzenin. K hlavnímu jídlu pak byla volba jasná – dokonale připravené hovězí.
A i když se k hovězímu více hodí červené víno, my zvolili bílé a volba to byla opět znamenitá. Lahve tohoto vína jsme nakonec během večera vypili dvě a naprosto spokojeni jsme se mohli přesunout do hotelu. Hotel Mondial má menší pokoje, což je zapříčiněno tím, že je v podstatě v centru. Ale jsou čisté a s plným vybavením. Navíc my zde byli opravdu pouze na přespání a to na tři noci. Třetí den ráno jsme vyráželi na závěrečnou zastávku našeho cestovacího týdne, kterou nebylo nic jiného než slavný Disneyland…o tom ale až někdy příště ;-)
