Tallinn-Estonsko

Hlavní město Estonska nás napadlo vlastně tak nějak náhodou. Ani nevím, kdo s tím tak nějak přišel, možná Honza s Matějem. Každopádně jsme opět dali do pohybu naše cestovací soukolí a naplánovali prodloužený víkend v Tallinnu. Cíle byly jasné – prohlídka města, námořního muzea a pak samozřejmě rozlučka se svobodou jednoho z nás.

Odlet byl naplánován 22.3.2018 v 8:40 a my se opět komplet sešli přímo na letišti. Naší tradicí je začátek takovéhoto prodlouženého víkendu, tedy snídaňové velké pivo. Tím je vše odstartováno. Ani tentokrát jsme tradici (která vznikla při cestě do Černobylu) neporušili, stejně jako to, že jsme na vypití neměli mnoho času. Oproti předchozím cestám jsme ale čas na pivo téměř zdvojnásobili. Z původních 4-5 minut jsme s vypětím všech sil vymáčkli 7-8. Tak jako tak je naším heslem „žádný stres“ a tak s myšlenkou, že nás zatím ještě ani nevyvolávají, v klidu „snídali“.

Náš let s AirBaltic byl premiéra, stejně jako letoun Bombardier q400.

Obzvláště Matěj, jaktožto člověk zvyklý na pohodlí, byl z letounu nadšený :-) Letoun jako takový má bohužel celkem nepříjemnou vlastnost, a sice že se mu čas od času při přistání nevysune nebo zlomí část podvozku. No, třeba to bude akční začátek. S mezipřistáním v Lotyšském hlavním městě Riga let ubíhal celkem rychle. Bohužel na mne padlo místo vedle chrápajícího tlouštíka a tak jsem byl rád za sluchátka a MP3 nahrané v telefonu. Možná tomu významně pomohl i Zachyho nápad, který zrealizoval ještě na letišti. Coca-cola vypitá tak ze ¾ a zbytek dolitý whiskey. No byla to síla, ale poprali jsme se s tím celkem slušně. Při přeletu z Rigy do Tallinu, který trvá cca 45 minut, jsme měli možnost vidět ledové kry, kterých bylo téměř plné moře. Něco takového jsem viděl vůbec poprvé.

Přistání v Tallinnu proběhlo hladce, všechna kola letounu se vysunula a při přistání zůstal podvozek ve stavu, jakém měl. Letiště v Tallinnu je takové, řekl bych, rodinné. Není bůhví jak rozsáhlé, ale je vážně moc hezké, ale my zamířili do první restaurace, kde měli pivo. To je totiž na výletech tohoto typu potřeba. Už si ani nevzpomenu, jak se to pivo jmenovalo, možná si ani vzpomenout nechci, nebylo totiž dobrý. I tak jsme se ale nikam nehrnuli. Ubytování jsme měli zajištěné přes Booking.com – apartmán v obytném domě, přičemž klíče jsme si vyzvedávali v trezoru na klíče, který je přibližně v centru. Nic nás tedy netlačilo, jen hlad. Na letišti jsme nakonec strávili asi dvě hodiny, než jsme se za pomoci UBERu přesunuli vyzvednout klíče a pak do restaurace na oběd. Jen co jsme zapadli do restaurace (kde jsme byli jediní), začala venku celkem slušná chumelenice a my začínali litovat, že jsme oblečeni celkem nalehko. Avšak než jsme skončili s jídlem, sněžit přestalo a my mohli v klidu vyrazit do našeho ubytování. Před dům jsme se opět nechali přivézt UBERem, takže dobrý. Ale pak začalo pátrání po našem bytě. Prolezli jsme dům skrz na skrz, ale číslo bytu ne a ne nalézt. Prostě ten byt asi někdo ukradl :-) Naštěstí z jiného bytu vylezl místní domorodec a vysvětlil nám, že jsme sice správně, ale do našeho bytu je samostatný vchod přes dvůr :-) Náš byt byl parádní. Předsíň se skříní na bundy byla akorát, pak jsme vešli do obývacího pokoje, ze kterého vedla chodbička do dalších dvou pokojů. Ale to nejlepší skrývaly schody dolů, které vedly z obýváku. Tam se totiž rozkládal další pokoj, koupelna a hlavně sauna :-) Odsud nevylezeme pánové ;-) Kluci hned začali saunu roztápět, nutno dodat, že místo roztopení sauny nám začoudili celý byt. Navíc stejně nebylo moc dřeva, takže jsme museli nejprve nějaké koupit. Dva z nás si vzali za úkol vyrazit na nákup. Vrátili se přibližně za hodinu s jídlem, pivem a dřevem.

Na večer byl plán jasný – podíváme se do klubu Hollywood. Předtím jsme se ale šli krátce projít po městě a najít nějakou restauraci na večeři. Honza s Jirkou se nějak záhadně odtrhli a tak jsme se Zachym a Matějem zalezli do Mekáče na večeři. MC zavíral o půlnoci, takže jsme měli na jídlo zhruba půl hodiny. Času dostatek. Mezitím už nás ale Honza začal nahánět a zásobovat fotkami z klubu, kam jsme se dostali krátce po půlnoci. Hned u prvního baru jsme si objednali náš „kyjevský“ drink, tedy Long Island. Když jsme viděli, kolik alkoholu tam zase dávají, tak nás jímala hrůza. To nám zase bude blbě. Představte si 0,4l sklenici a do ní dejte 0,38l tvrdého alkoholu (vodka+rum). Zbytek je pak led a cola. Kluky jsme nikde neviděli, tak jsme zabrali stoleček přímo u parketu. Sedat se mi nechtělo, takže jsem jen odsunul židličku a postavil pití na stůl. V tu chvíli jsem si uvědomil, že podlaha zatraceně lepí. Takhle jsem se teda ještě snad nikde nepřilepil. Byla totiž noc Jägermeister a evidentně se to tu lilo i po podlaze :-) Hudba, která se v klubu hrála byla hitovková. To, co v Praze už dávno nefrčí, tak tady jede. Občas se ale mezi songy objevilo i něco novějšího a tak jsme stále vytrvali na svém místě. Ještěže tak, protože kolem 1:00 přišel hlavní program večera a to živé vystoupení estonské rapové skupiny. No jo, estonský rap :-D Ale pozor, tahle skupina je známá po celém Estonsku a jak jsme během večera zjistili, tak všichni znají její texty. Ale upřímně – estonština je fakt složitý jazyk a my vůbec netušili, o co jde a o čem jakože rapují. Představte si pět kluků v černých mikinách a kšiltovkách s černými brýlemi, kteří poskakují na podiu a něco nesrozumitelného žvatlají (jeden z hitů, který jsme slyšeli na živo: https://www.youtube.com/watch?v=eq9FDkEGnsQlist=RDQMVTc1-MnEDFUindex=0). Navíc se jejich skupina jmenuje Rämmar. Když začali, vypadalo to jako by ostatní vyučovali počítat nebo abecedu : - ) díky čemuž Zachy přišel na to, že založíme skupinu vlastní. Budeme dělat edukativní rap a budeme se jmenovat Grämmar. Po návratu do Prahy jsme za jízdy z letiště složili se Zachym první část našeho single (sestaveno zatím pro 3 člennou skupinu a nebo tam mohou být dva další, kteří tam budou jen stát a blbě se tvářit):

Člen1 (frontman): 1…2…3

Člen2: 3x4 je 12 jeah

Člen3: Jo matematika, matematika

Člen 2: To super věc je, spočítáš s ní kolik máku na rohlíku je

Člen 1: Jo a bez toho se nedá žít, bez matiky se tak leda můžeš jít zabít

Člen 3: Matiku musí i dealer znát nebo se mu budou fetky smát

Člen 2: Takže kdo počítat neumí, už jen blbě čumí. Učte se děti učte, ať vás mají všichni v úctě.

Všichni: Pimp your mathematical skills, To count all the extasy pills

V klubu jsme nakonec skončili, tuším kolem 5h ráno a unaveni se vrátili do našeho apartmánu. Po obědě jsme se pak opět vydali do města. Tentokrát jsme ale zamířili do námořního muzea (https://www.google.com/maps/place/Seaplane+Harbour+Lennusadam/@59.4509965,24.7344701,15.82z/data=!4m13!1m7!3m6!1s0x0:0x0!2zNTnCsDI1JzM1LjMiTiAyNMKwNDQnMDkuOCJF!3b1!8m2!3d59.4264722!4d24.7360556!3m4!1s0x469293773663134d:0xec0edb5c3bcface2!8m2!3d59.4513945!4d24.7384214). Jelikož nás bylo pět, museli jsme všude jezdit ve dvou autech a než dorazil Honza s Jirkou, šli jsme se zatím podívat na pobřeží. Moře bylo úplně zamrzlé a pro nás to bylo něco neuvěřitelného. Člověk to vidí v televizi a dobrý, ale jakmile to uvidí na vlastní oči, je to něco jiného.

Jakmile zbytek party dorazil, vydali jsme se na prohlídku lodi.

Zajímavé na té lodi je to, že je celá otevřená. Prolézt ji můžete odshora až dolů do nejnižšího možného bodu. Ale pozor – potřebujete sem vstupenku. Když jsme byli téměř s prohlídkou lodi hotoví, zastavila nás slečna v uniformě s tím, ať jí ukážeme lístky. Ty jsme samozřejmě neměli, takže jsme pěkně vylezli ven. Vzhledem k tomu, že jsme ale loď opravdu prošli víceméně celou, už nebylo potřeba lístek kupovat. Před vstupem na loď jsme ještě hledali, kde je na ceduli napsáno, že potřebujete vstupenku. Nutno říct, že tam ten nápis opravdu byl, spolu s ostatními jako otevírací doba, název lodi, krátké povídání o ní a o muzeu a mezitím pidi písmem, že lístek koupíte v hlavní budově muzea. Do muzea jsme chtěli jít tak jako tak. Jen jsme si vybrali verzi lístků bez vstupu na loď. Na prohlídku muzea jsme měli jen hodinu (zavírají v 18h), tak jsme se co nejrychleji vřítili dovnitř a celkem rychle se i rozdělili. Já se Zachym jsme prolejzali ponorku, zastavili se u různých interaktivních částí, vyzkoušeli si protiletadlový kanon (herní, ale i reálný – ten ale bez nábojů) a nakonec se navlékli do námořních kabátů a nechali se vyfotit u zeleného plátna. Automatický foťák nám tam pak přidal zvolené pozadí.

Z muzea jsme vyšli spokojeni. Pokud někdy navštívíte Tallinn, muzeum určitě nesmíte vynechat. S ohledem na to, že byl večer a my měli zase hlad, jsme se domluvili, že zajdeme do nějaké restaurace. Na doporučení na webu jsme se domluvili na Argentiina restoran. Já s Matějem a Zachym opět vyrazil jedním autem a Jirka s Honzou měli vyrazit druhým. Zkrátím to – v restauraci jsme bez rezervace zabrali největší stůl a čekali na ně asi tři čtvrtě hodiny! Personál už za námi chodil, jestli si neobjednáme – prostě jsme vypadali, jak kdybychom se šli jen ohřát a k tomu si dali maximálně to jedno pivo. Kluci nakonec dorazili s prima historkou. Zahlásili totiž taxikáři (ne, nejeli UBERem, protože nechtěli platit 7€) ulici bez čísla popisného a ten je samozřejmě vzal na začátek té ulice. Jenže tam naše restaurace nebyla a tak popojížděli po nejdelší Tallinnské ulici, která tam vede, půl hodiny, aby nás našli. Aby využili čas, který při jízdě měli, vyzpovídali řidiče na nějaké zajímavé kluby. Doporučen jim tedy byl klub Privé.

Argentinská restaurace byla fajn. Všichni jsme si objednali krásné steaky, jen Zachy zkusil kilového (černěpruhovaného?) macka :-D

Naše klasické rozdělení posádek aut zůstalo a my tři ještě před návratem do apartmánu vyrazili na nákup. Když jsme byli s nákupem už téměř hotovi, padl nám do oka regál s parfémy. Objevili jsme něco, co vypadalo jako lahvička s feromony nebo pižmem. Neváhali jsme ani chvíli a lahvička letěla do košíku. To bude prča, říkali jsme si. Na krabičce byl vyobrazen sokol a ani jednoho z nás nenapadlo, že by to mohl být krém na oči :-D Na to jsme přišli ale až po návratu z nákupu. V nákupáku jsme koupili i velkou krabici dřeva s tím, že sauna a pivíčko je program večera před návštěvou klubu. Do půlnoci máme co dělat ;-) Když jsme se přestali smát našemu krému na oči, zalezli jsme pěkně do sauny, kde jsme se několik hodin nahřívali. K tomu nám parádně hrál Tomorrowland z přenosného repráku, který měl s sebou Matěj. Po sauně jsme se všichni usadili na gauč, kecali, datlovali na mobilu a tak vznikla tato krásná momentka.

Když bylo po půlnoci, vydali jsme se směle do klubu Privé. Klub leží hned u hlavního náměstí (toho s velkým osvětleným křížem) a naproti němu je klub Vabank. I nedbali jsme prvního (vlastně už druhého) varování, a sice toho, že před Vabank klubem byl dav lidí a fronta a před naším jsme byli jen my, a vstoupili dovnitř. Zaplatili jsme 10€ za vstup a vystoupali po schodech za hrající hudbou. V klubu nebyla ani noha! Teda byla tam ochranka, šatnářka a to bylo tak všechno. Naprostý masakr. Objednali jsme si vodku s Red Bullem a přiťukli si na pěknou párty. Se Zachym jsme ale tenhle styl párty vydrželi asi 20 vteřin, kopli do sebe rychle vodku a zmizeli do klubu Vabank. Dámy a pánové, tam to bylo jiné kafe. Když nám po chvíli kluci poslali fotku tanečnic (těch, které mají kluby placené, aby tam občas vystupovaly), odpověděli jsme jim fotkou plného klubu. Odpověď již jen zněla „jdeme za váma“. A tím byl večer zpečetěn. Vlastně tím ještě ne. Zpečetěn byl totiž až tím, kdy jsme si domluvili stůl a sezení kolem něj včetně přísunu tekutin a ovoce. Krásné na Tallinnu je mj. to, že se tam bezvadně domluvíte anglicky. Všichni parádně rozumí a to je super. V Kyjevě jsme vždycky vysvětlovali rukama, nohama a hlavně google translatorem. Tohle nám tady odpadlo a byli jsme za to rádi. V klubu jsme vydrželi do 3h a pak se odporoučeli do apartmánu. Když jsme si pak zpětně probírali doporučení klubu Privé, tak jsme dospěli k jasnému závěru. Taxikář byl na Honzu a Jirku naštvaný, tak doporučil něco, čím se jim pomstí. Logika tohoto závěru je prostá a vyplývá z následujících indicií:

Nechali ho projíždět skrz celé centrum a hledat cílové místo a to rychlostí šneka
Estonci nemají nic ruského rádi (a klub Privé ruský je)
Davy před Vabank a chcíplo před Privé
Negativní recenze na Google

Nakonec celého vyprávění zjednodušené shrnutí - chcete klub, kde nechcípl ani ten pes, protože tam žádný nebyl? Běžte do Privé a nebo (dámy prominou) naserte taxikáře, on vám něco zajímavého jistě doporučí.