Ostrov Sal je součástí Kapverdských ostrovů. Samotný ostrov je 35 kilometrů dlouhý a 12 kilometrů široký, poměrně plochý, většinou s krásnými bílými plážemi. Nejvyšším bodem ostrova je vrchol s názvem Monte Grande s výškou 408 metrů. Ostrov leží přibližně 500km od Afriky.

Ostrov má v průměru 350 slunečných dnů v roce s převládajícími větry od severovýchodu. Jen málo dnů je oblačných a málokdy přinesou déšť. Deště bývají od července do poloviny října, ale nízké intenzity. Zato větru je zde skutečně dost a tak se Sal stal velmi oblíbeným mezi windsurfaři a díky vysokým vlnám i surfaři. V listopadu zde probíhají i mezinárodní soutěže a vlny zde dosahují výšky 9m.

Na ostrově je mezinárodní letiště, pomocí kterého jsou na ostrov dováženy potraviny. Vzhledem k nedostatku pitné vody je velmi těžké si zde vypěstovat potraviny vlastní. Ačkoliv jsou na ostrově skleníky na pěstování rostlin, získávání pitné vody odsolováním vody mořské je finančně nákladné a není tak příliš podporované.

Santa Maria

Největší letovisko ostrova. Nalézá se zde nejvíce hotelů a právě zde jsme bydleli i my. Konkrétně v hotelu Oasis atlantico belorizonte. Hotel je vlastně uskupení menších bungalovů situovaných do velké zahrady hotelového komplexu. Ona zahrada je protkána cestičkami, které lemují olivové palmy, keříky a květiny. Večer, když je klid, slyšíte šumění moře, které je skutečně jen pár desítek metrů od vás.

První den, co jsme sem přijeli, nás překvapilo zatažené nebe. Vypadalo to, že snad bude i pršet. Ale vzhledem k tomu, že bylo stále krásně teplo, tak nám to ani, při dovádění ve vlnách, nevadilo.

Právě z pláže u hotelu jsme vyráželi na náš výlet po ostrově. Nejeli jsme ale na výlet pořádaný cestovkou, ale raději jsme si našli místního „domorodce“, který nás ve své Toyotě svezl i na místa kam cestovka nejezdí (a nebo ne v jeden okruh). Projíždíme kolem kostelíka, kde se konají pravidelné bohoslužby. Místní jsou velmi věřící, takže je účast hojná.

Dále míjíme původní dřevěný mlýn, pomocí kterého byla vháněna mořská voda do nádrží, ze kterých byla odpařováním získávána sůl.

Dochovaná fotografie původních mlýnů.

Hned za hranicí města je první kuriozita – venkovní tělocvična. Nebyla bůhvíjak vybavená, ale naprosto dostačující a místními evidentně využívaná. Jakmile jsme projížděli kolem, cvičící místní nám hned začal mávat.

Na Salu obecně jsou místní velmi přátelští a vstřícní. Bez problémů se nechávají fotit nebo natáčet, usmívají se, mávají a rádi si povídají. Avšak ne všude je to bohužel nezištně. Například u Buracony byl rozhovor čistě za získáním financí, ale k tomu se ještě dostaneme.

Jedeme na korbě Toyoty, vítr příjemně fouká a my přijíždíme na naši první zastávku, kde místní získávají sůl. Zastávka je však pouze na chvilku a tak ani neseskakujeme z korby. Vystoupí pouze náš průvodce a popisuje co a jak. Hlavní informace je, že pro sůl si sem může kdokoliv a kdykoliv. Pokud sůl ale chce, musí si ji nakopat :-)

Popojíždíme o pár stovek metrů dál, míjíme opuštěnou chatrč a zastavujeme u nevelkého zálivu se zcela volnou pláží. Zde se dozvídáme, že je to pláž, díky které má „Cabo verde“ ve znaku želvy. Na tuto pláž totiž připlouvají želvy a kladou zde svá vajíčka. Místní ochránci je pak střeží a hlídají, aby se malé želvičky dostaly bezpečně do moře.

Plantáže

Kvůli nedostatku sladké vody je nutno na ostrov dovážet víceméně všechny potraviny. Místní se však snaží a mají zde malé plantáže/zahradnictví, kde si pěstují vlastní zeleninu. Bohužel, výroba sladké vody vychází draze a tak se zahradnictví stále zmenšuje a zmenšuje.

Palmeria

Hlavní přístav, kudy jsou dováženy potraviny a připlouvají sem rybáři se svými úlovky.

Buracona

Buracona, alias magické oko. Sem určitě musíte zavítat. Celý ostrov Sal vznikl sopečnou erupcí, ale zde spolu s mořem vytvořil nádherný úkaz, který prostě vidět musíte. Úkaz je viditelný pouze za svitu slunce a ještě navíc mezi 11 – 13h (časové rozpětí ale ověřené nemám).

V lávových jezírcích si pak můžete zaplavat. Odvážnější mohou skočit z okraje jezírka (výška 1,5-2m) :-)

Fata Morgana

Cesta do a z Buracony je opravdovou pustinou. Člověk si říká, že jít tu pěšky bez vody, tak by bylo za chvilku po něm : - ) Navíc je zde možné vidět Fata morganu.

Úkaz zvaný Fata morgana zná jistě každý. Spousta lidí jej i viděla - dokonce i u nás je možné jej spatřit, ale vidět tento úkaz na poušti je přeci jen trošku něco jiného a člověk má tak o zážitek postaráno.

Pustina u Buracona

Stačí jen kousek popojet a již se v dálce objeví voda. Skutečná voda to však není - jedná se o fata morganu.

Opouštíme Buracona a míříme do hlavního města Espargos.

Ghetto

Kousek od hlavního města Espargos je ghetto, kam jsme zajeli jen proto, abychom tam nechali oblečení a jídlo, které náš průvodce v uplynulých pár dnech nasbíral. Jezdí sem prý pravidelně a pravidelně sem vozí, co je třeba, což bylo poznat i podle toho jak ho místní vítali. Přiznám se, že ale mě bylo strašně. Ani natáčet nebo fotit se mi nechtělo, když jsem viděl ty děti, jak za námi běží a pak u našeho auta škemrají. Nebylo to moc příjemné, ale jak jsem s překvapením zjistil, tak lidé, kteří tu žijí, jsou celkem spokojení. S ohledem na to, v jakých podmínkách zde žijí, tak je to až neuvěřitelné.

Chatrče jsou postaveny ze všech možných zbytků, od vlnitého plechu až po různé desky.

Espargos

Hlavní město ostrova. Ačkoliv je všude okolo samá poušť, tak v tomto městě naleznete fotbalový stadion, který svou zelenou trávou skutečně září.

Výhled z vrcholu Monte Curral. V pravo je pak vidět navštívené ghetto.

Fotka stadionu je pořízena z vrcholu Monte Curral.

Salinas

Cestou k Salinas míjíme kostelík, který je jeden z nejstarších, ale také téměř uprostřed ničeho.

Podle místních prý koupel v solných jezírcích prodlužuje život. Salinita vody a zdejší klimatické podmínky jsou srovnatelné s Mrtvým mořem.

Původní dopravník mořské vody.

Vstup do Salinas

Solná jezírka, ve kterých se můžete vykoupat. Tuto zastávku si ale určitě naplánujte jako jednu z posledních, protože na vás ulpí spousta soli.

Ze Salinas už jedeme na naši předposlední zastávku, kterou je Žraločí zátoka. Cestou projíždíme městečkem Pedra Lume, kde odpočívají zrezivělé lodě. Slaný mořský vzduch urychluje korozi a tak z lodí zbývá jen zrezivělé torzo, ze kterého je těžké poznat k čemu lodě sloužily nebo jaké nesly poslední jméno.

Někde na půli cesty míjíme převrácený vrak lodi. Blíže však k němu nejdeme.

Žraločí zátoka

Jak už sám název napovídá, jedná se o místo, kde se shlukují žraloci. Konkrétně žraloci tygří. Zde v zátoce se vyskytují zatím menší, ale zato stále stejně nebezpeční kousci (jejich velikost je prý kolem 2 – 2,5m). Žraloky jsme neviděli celé, ale typických třírohých ploutví zde bylo spoustu. Místo fotek jsme tak natáčeli.

Ponta Sino

Naše poslední zastávka. Ponta Sino je pláž kousek od Santa Maria a zastavujeme zde také proto, že tím uzavíráme okruh po ostrově, ale hlavně proto, že tato pláž je známá a oblíbená pro své vlny. Tedy takový surfařův ráj. Na podzim se zde prý pořádají i mezinárodní závody a vlny zde dosahují až 9m.

Co byste měli vědět

Podle některých informací na Kapverdách nefunguje roaming. To ale úplně není pravda. Avšak ceny jsou tak vysoké, že je možná lepší roaming vypnout :-) Když jsme zde byli my, tak cena příchozího hovoru byla 70Kč/min a 600Kč za 1MB dat.

Let na Sal trvá z Prahy přibližně 6 hodin.

Platí se zde kapverdskými escudos, přičemž 100CVE = přibližně 23,50Kč.

Místní hovoří portugalsky a jazykem creolo. Domluvíte se ale určitě i anglicky (a měli byste se domluvit i francouzsky a italsky).

Sladká voda je vyráběna odsolováním vody mořské nebo je dovážena. Pokud budete v hotelu, počítejte s tím, že sladká voda z vodovodu bude více mineralizovaná a pro našince k pití nevhodná (nejsme na takovou koncentraci minerálů zvyklí).