Po koronavirové krizi, jsme se začátkem června rozhodli navštívit Chorvatsko, jednu z mála otevřených a bezpečných zemí. Celkem tuto zemi každý rok navštíví více než 750.000 Čechů, takže si tu připadáte jako doma.
Tentokrát jsme se rozhodli, že pojedeme na jachtu, pořádně si zaplachtit. Nejlepší období pro půjčení jachty je červen nebo září. Půjčovné je za velmi nízké ceny a na moři je relativní klid. Navíc není takový vedro. Vůbec si nedokážu představit teploty během letních prázdnin, z vyprávění od kamarádů je to prý čiré peklo.
Letos jsem si dal ale i jiný cíl, a to při cestě na jih koupit ENC krabičku na Chorvatské dálnice. Jezdím do Chorvatska každý rok a je ostuda, že ji ještě nemám. Navíc když v UAMK jsou vydřiduši a chtějí 400 Kč za půjčovné na 10 dní. V Chorvatsku si krabičku pořídíte za nižší cenu a máte ji navždy. Navíc není přiřazena k vozu, takže si ji můžete půjčovat v rámci rodiny nebo mezi kamarády.
Má to však i svá úskalí. ENC krabička se kupuje na úřadě, který vypadá, jak kdyby byl v Chorvatsku rok 1990. Otevírací hodiny tomu také odpovídají. Téměř všichni jezdíme na víkend a víkendu mají otevřeno pouze v sobotu do 12 hod. Pak už mají zavřeno. Podle mě, je to hlavní důvod, proč ENC krabičku využívá tak málo Čechů. Mluvit se bát nemusíte, anglicky a česky se to dá. Navíc získáte při dalším dobití slevu 20 %, takže doporučuji koupit si variantu za 380 kn, to vyjde na zpáteční cestu do Splitu, pokud jedete dál, tak si kredit dobijete pohodlně přes web https://prodaja.hac.hr/
Po nákupu ENC krabičky jsme pokračovali dál, až do cíle naší cesty do maríny v Trogiru. Jako vždy jsme auto nechali před vjezdem do areálu přístavu, protože je velký rozdíl platit přímo na parkovišti v maríně 150 EUR / týden nebo u někoho na zahradě 30 EUR / týden. Následně jsme přebrali loď a vyrazili na podvečerní hodinovou plavbu do Maslinice.
Toto místo je vyhlášené hlavně mezi místníma a v sobotu večer jsme měli velké štěstí, že jsme chytli poslední místo na mouringu. K večeři jsme pak dostali vynikajícího tuňáka s blitvou.
Koho by napadlo, že to bude naše poslední ryba v Chorvatsku. Důvod je takový, že turistický ruch je na bodu mrazu, a tudíž ani rybáři neloví. Takže letos zapomeňte na vynikající Orady a podobné typické ryby ze středomoří. Spíše dostanete cosi zmraženého dovezeného z Norska. Má to ale i své výhody, jakmile hodíte do moře kus housky, hned připlave hejno větších i menších ryb, moře opravdu žije.
Po klidném přespání v zátoce jsme se další den vydali na Hvar a to přímo do města Hvar. Dá se zde kotvit přímo pod hradem ve starém městě a za těch 200kn na loď to opravdu stojí. Večer jsme si pak udělali procházku po okolí a užili si klidu bez turistů. O to těžší najít vhodnou místní restauraci, nicméně povedlo se a můžu doporučit typicky lokální restauraci za rozumnou cenu – Alviž.
3. den plavby jsme se vydali na ostrov Korčula, konkrétně do Vela Luka. Tentokrát jsme ale nešli do města a jen si užívali klidu v zátoce na bójce cca 2 km před městem. Měli jsme už dost lidí a civilizace, a tak jsme se rozhodli následující dny trávit převážně na lodi v přírodě. Další den nás totiž čekal národní park Lastovo.
Toto místo bylo až do roku 1993 nepřístupné, protože tu byla vojenská základna. Ona tu tedy ještě stále je, ale v daleko menším měřítku. Našli jsme si krásné místo na kotvení přímo u skály, kde byl vjezd pro ponorky. Kotvení bylo díky velké hloubce a příkrému srázu poměrně složité, a tak jsme se pro jistotu vyvázali ještě o strom, abychom měli dostatečné pnutí z obou stran. Díky tomu jsme se netočili a strávili opravdu klidnou noc i přes poměrně větrné počasí. Bohužel větrné počasí vydrželo jen přes noc a ráno bylo bezvětří. Tento den nás čekala nejdelší přeplavba 34nm na ostrov Vis. ¾ cesty jsme jeli na motor a když jsme zkoušeli chvilku plachtit, stáli jsme téměř na místě. Holt tento týden nám vítr tolik nepřál, plachtili jsme reálně 3 dny a zbytek jsme jezdili na motor. Ostrov Vis, město Komiža, naše další zastávka na nás působil velmi romanticky a krásně. Po přistání na bójce jsme zaplatili 250kn a šli do města na večeři. V Chorvatsku jsme platili úplně všude za stání, ale nikdy to nebylo více jak 200kn za loď, až na Komižu. O to horší pak bylo probuzení, když jsme zjistili, že nám přes noc někdo ukradl dinghy. Šli jsme tedy na policii a u místních jsme zjistili, že je to zde běžné, protože zde řádí gang feťáků a okrádáním lodí si vydělává na živobytí. Princip funguje následovně. Ukradnou Vám lodní vybavení, které následně prodávají do mariny a marina Vám strhne ze zálohy adekvátní částku za ztrátu. Policie o tom ví, ale toleruje to, protože je to pro ni menší problém, než kdyby se kriminalita odehrávala na místních obyvatelích. Pokud se vám něco takového stane, nenechte se odbít a chtějte protokol o krádeži, jen tak zamezíte tomu, že vám půjčovna strhne zálohu. Policie vám to samozřejmě vydat chtít nebude a budou dělat všechno možné, aby vás odbili, nenechte se!!
Po této zkušenosti a bez člunu, bylo jasné, že další noc musíme strávit v marině. Vydali jsme se tedy opět na Hvar do Stariho Gradu. Malebné městečko s krásným starým městem. Restaurace opět prázdné a většinově zavřené. Narazili jsme tam na Čecho-Chorvata, který dělá olivový olej, který nám moc chutnal, až jsme si koupili pár litrů. Vyprávěl nám, že každý na Hvaru má malý pozemek s olivovníky a dělá si vlastní olej. Jen škoda toho jídla, byly to mražené polotovary. Omlouval se nám, že jak nejsou turisti nemá cenu kupovat čerstvé suroviny, protože by to neprodal. Letošní rok bude pro Chorvaty opravdu těžký.
Poslední den jsme se vydali zpět do domovské mariny, kde proběhlo klasické smlouvání o to, co jsme zničili na lodi apod. Ale to je v Chorvatsku normální, vždy se budou snažit najít cokoliv, aby vás obrali o peníze. Holt je to jejich nátura, nicméně po důrazném vysvětlení jsme nic neplatili.
Shrnuto, podtrženo týden utekl jako voda, krásně jsme si odpočinuli, poznali nová místa a těšíme se na další rok, kdy opět zavítáme do Chorvatska na průzkum dalších ostrůvků.
