Štrbské Pleso

Zřejmě nejznámější místo Slovenska. Minimálně toto místo musel každý z nás na základní škole znát a vědět kde leží :-) No a vzhledem k tomu, že jsme jej znali pouze z obrázků, tak jsme se vydali toto známé místo navštívit. Cesta nám trvala přibližně hodinu, ale nebyla nijak náročná a celkem dobře odsýpala. Už když jsme se blížili k cíli bylo jasné, že stejný nápad mělo spousta dalších lidí. A když říkám spousta, tak opravdu myslím spousta :) Parkování zde je dobře organizované, takže si nás pánové pěkně předali a dovedli k volným místům, kde nás i gesty navigovali tak, abychom nikam nezapadli a byli dobře zaparkovaní. Parkování na celý den vychází 7€, což není málo, ale ani zas tak moc. Z parkoviště je to k Plesu co by kamenem dohodil (parkovali jsme zde https://goo.gl/maps/o1Xuyop8u37Rcd4JA) a tak jsme za pár minut byli na místě. Přicházeli jsme od hotelu Patria.

Stezka okolo Plesa je hezky upravená a naprosto vhodná pro děti. V podstatě se jde stále po rovině, takže cestu zvládnou i ti, kterým se hůře chodí. Různě po okolí jsou vyřezávané lavičky, které hezky doplňují okolní přírodu. Děti si zároveň přijdou na své u prolézaček a nebo na dětském hřišti, které najdete kousek od Památníku hrdinů Slovenského národního povstání (https://goo.gl/maps/bUSW63pYvB5mF2mg7) - směr k Grand Hotelu Kempinski. Mj. je tu kolotoč, který je poháněn lidskou silou. Ano, tušíte správně. Jeden dobrák si stoupne k hlavnímu sloupu uprostřed, chytne se madel a vší silou (ne, žádné posilovače “řízení” ani nic podobného tu není) kolotoč roztočí. :-) Celkem jsem chápal, proč kolotoč zeje prázdnotou. V horku (asi 33°C) se nikomu nechtělo roztáčet :-) Jenže děti se prostě točit chtěly a tak jich všech 5 naskákalo na sedačky a začal jsem točit. Nebylo to zrovna nejlehčí, ale šlo to. Tedy do té chvíle, než se seběhly další a další děti, že se také chtějí povozit. Takže jsem poslušně zastavil, nechal všechny nastoupit a plný kolotoč se snažil roztočit. No, nebudu si vymýšlet, šlo to hůř. Ale podařilo se. Vtipné bylo, když pak děti křičely, že chtějí víc a rychleji, že se chtějí nohama a rukama dotýkat keřů, které byly okolo. No sranda. Během chvíle jsem byl celkem slušně zpocený, ale děti jsem povozil v obou směrech, tedy i pozpátku a následně plánoval zdechnout někde v houští.

Protože jsme s sebou měli malé děti, trvala nám cesta okolo Plesa déle než komukoliv jinému a tak se čas nachýlil k obědu. Ten jsme si nakonec dali v Kolibě Pleso (https://goo.gl/maps/VRx8uDEguazfbu869). Musím říct, že jídlo bylo velmi dobré a porce dostatečné, takže jsme byli všichni spokojeni. Snad jen ta domácí limonáda mohla být lepší. Nejen, že byly všechny v podstatě stejné (všude narvaný citron a limetka), ale byly hlavně z divné šťávy, takže moje citrusová limonáda chutnala tak nějak necitrusově a lehce uměle.

Cestou ke Kolibě pak samozřejmě míjíte dostatek stánků se suvenýry a různými nesmysly (všechny stánky snad odebírají od stejného dodavatele). Dospělý se podívá u prvního stánku a pak po většinou jde s nezájmem dál. Jenže děti jsou jiný kalibr. Teda dostat je odtud bylo něco :-) Největší úspěch měly divné plyšové čepice s ušima, které měly prodloužené “zavazování”. Když jste to zavazování stiskli, tak to vypadalo, že stříháte ušima. Pro děti totální magnet. 

Skanzen Pribylina

Cestou zpět z Plesa jsme se vydali trošku jinou cestou a zastavili se ve Skanzenu Pribylina (https://goo.gl/maps/5Vea7cjhyB8VHSA4A). Skanzen je vlastně muzeum zrekonstruovaných tradičních dřevěných domů z dnes již zatopené vesnice. Vstupné činí 8€ za dospělého. Děti do 6let jsou zdarma. Za cenu vstupného se můžete volně pohybovat po “vesničce”, nahlížet do budov a pokud chcete, tak u hlavní budovy vás přivítá průvodce, který vás pak provede budovou, kostelem a poví vám něco o historii tohoto místa.

Nezdá se to, ale Pleso a Skanzen zaberou spoustu času a když jsme končili v Pribylině, tak už se blížila 19. hodina. Tedy hurá rychle domů, navečeřet a pomalu se nachystat na další den.

Muránská planina - sysloviště

Další cca hodina cesty autem z naší startovní pozice. Člověk si tu opravdu zařídí, protože je to jedna zatáčka za druhou. Naším konkrétním cílem bylo sysloviště. Skazky o tom, že se syslíci nechají krmit z ruky nás nadchly a už jsme viděli, jak děti budou nadšené. Cestou jsme ještě na chvilku zastavili v obci Muráň na buchty, kvůli kterým se tu zastavila i slovenská prezidentka. Buchty jsou moc dobré a velké, ale za jednu buchtu tu necháte 1,50€.

U sysloviště se nachází parkoviště, kde zaplatíte 3€. K syslům je odtud jen kousíček. Nevím, jestli je to tak pravidelně, ale když jsme tu byli my, tak tu vystavovali i dravé ptáky (snad pod jediným stínem v okolí). V ohradě pak byli oslíci a samozřejmě syslíci. Ti si z ohrady pranic nedělají a podnikají výpady za nabízenými dobrotami i za ni. Nicméně spousta odvážlivců padne v tu chvíli do rukou nenechavců, kteří si je chtějí pohladit a vyfotit se s nimi. Syslové jsou však zřejmě již zvyklí, protože se sice vrtí, ale nepiští ani nekoušou. Při první příležitosti ale samozřejmě zdrhnou daleko co to jen jde. Jenže syslů je tu hodně a tak se nechá chytit zase jiný a tak pořád dokola. Viděli jsme to sami - nějaký klučina tu pochytal 3 sysly během chvíle.

Na syslovišti si můžete koupit pytlík slunečnicových semínek za 1€, ale doporučuji se po cestě stavit někde v Lidlu, Kauflandu nebo prostě někde v obchodě a koupit pár sáčků mrkve. Vyjde to v zásadě levněji a máte krmiva habaděj. Navíc mrkev si dají i oslové…ostatně vy můžete chroupat také, žádné zvířátko vám to asi vyčítat nebude :)

Na co si zde ale dejte pozor je počasí. Skutečně jste na planině, takže stín v nedohlednu a pokud sem dorazíte jako my ve 36°C, tak se budete na sluníčku smažit a moc dlouho tu nevydržíte. Zřejmě pak jako my budete spěchat do nejbližší hospody, kde si rychle objednáte pár litrů pití. K tomu docela dobře poslouží Salaš Zbojska - zbojnicky dvor (https://goo.gl/maps/rxF25WsCyZPQyv3w6). Asi vás zaujme nejen název, ale i obsluha, která je v krojích. V menu si pak přečtete něco málo o historii tohoto místa a některých zbojnících. Včetně jejich konce, který nebyl úplně nejšťastnější, jak se asi dá očekávat.

Nicméně, i když jsme si objednali jídlo, bylo takové horko, že jsme nikdo ani neměl hlad a spíše byli vděčni za to pití. Nasoukali jsme do sebe co nám přinesli (chuťově to bylo dobré), odpočinuli a vyrazili zase na cestu zpět. Nezdá se to, ale celý den byl zase v tahu.