26.4.1986 došlo k jedné z největších katastrof v novodobých dějinách - explozi v jaderné elektrárně Černobyl. Vše přitom začalo nevinně, pouhým bezpečnostním testem. V tomto článku se podíváme na jednotlivé události, které vedly až k již zmíněné explozi.

Bezpečnostní test, který byl naplánován na dobu standardní údržby, měl otestovat schopnosti turbínového generátoru reaktoru vyrábět dostatek elektřiny k napájení bezpečnostních systémů reaktoru v případě současného výpadku energie z reaktoru i vnějších zdrojů. Roztočená turbína by měla poskytnout dostatek energie nutné pro bezpečné odstavení reaktoru. K vyzkoušení, zda je tomu tak skutečně, mělo původně dojít ještě před spuštěním reaktoru, ale politický tlak na rychlé uvedení elektrárny v činnost způsobil, že byla řada provozních testů odložena.

V čase 1:23 a 4 vteřinách začal samotný test.

Jako součást testu byly 26. dubna 1986 v 1 hodinu a 5 minutách spuštěny vodní pumpy poháněné turbínovým generátorem; vodní tok takto generovaný překročil meze stanovené bezpečnostní regulací. Vodní tok se ještě zvýšil v 1:19, a protože voda také pohlcuje neutrony, toto další zvýšení vodního toku si vynutilo dokonce odstranění i manuálně ovládaných regulačních tyčí, což vytvořilo vysoce nestabilní a nebezpečné provozní podmínky. Avšak žádný předpis nezakazoval, aby všechny pumpy pracovaly naplno.
Přestože se nedařilo dostatečně zvýšit výkon, osádka se rozhodla nezastavit reaktor a pokračovat v experimentu při 200 MW namísto plánovaných 700 MW. Obsluha se snažila zvýšit výkon a udržet reaktor v chodu vysunováním regulačních tyčí.

V 1:23:40 stiskli operátoři tlačítko, které znamená rychlé odstavení reaktoru a kompletní zasunutí všech regulačních tyčí, včetně manuálně ovládaných tyčí, které byly vytaženy dříve.
Kvůli pomalému mechanismu spouštění regulačních tyčí (18–20 sekund do ukončení operace), jejich dutým koncům a dočasnému odpojení chladicího okruhu, došlo vlivem rychlého odstavení reaktoru ke zvýšení rychlosti reakce. Zvýšená produkce tepla způsobila deformaci vedení regulačních tyčí. Ty se zasekly poté, co byly zasunuty do jedné třetiny a nebyly proto schopné zastavit reakci.

V 1:23:47 vzrostl výkon reaktoru na asi 30 GW, tj.: desetkrát více než normální operační výstup.
Následně došlo k explozi, která do vzduchu vyvrhla obrovské množství radioaktivních látek, konkrétně 400x větší než při výbuchu atomové bomby v Hirošimě.
(Poznámka: radioaktivita se udává v Sievertech. Běžná radioaktivita v okolí je kolem 0,15 mSv. Smrtelná dávka je 8 Sv, což je 8 000 000 mikroSievertů. 5 minut po výbuchu reaktoru byla radioaktivita na hodnotě 25 Sievertů, tedy přibližně 3x více než je smrtelná dávka. Když půjdete na rentgen, dostanete dávku 5 mikroSievertů, tedy 5milionkrát méně, než bylo v Černobylu po výbuchu.)

Téměř ihned po katastrofě se na místo začali sjíždět hasiči a záchranáři. Bohužel však nikdo netušil co se stalo a co vybuchlý reaktor může způsobit. Místo toho hasiči začali ihned dělat svou práci, tedy hasit požár, který při explozi vznikl. Avšak stékající voda, která byla použita při hašení se vlivem obrovského tepla v reaktoru měnila mj. na páru a vracela se zpět nahoru, přičemž tato pára byla již silně radioaktivní. Zasahující hasiči tak dostávali největší možné dávky ozáření, aniž by o tom tušili. Podle oficiálních zpráv umírali hasiči do 14 dnů po zásahu u požáru a to na nemoc z ozáření. Nicméně podle neoficiálních zdrojů začali umírat ještě týž den.
Vzhledem k tomu, že stále nikdo netušil, co se stalo a co katastrofa může způsobit, nebyl nikdo informován a veškeré zprávy o výbuchu v Černobylu byly utajovány. Na místo se sjížděli různí experti na jadernou fyziku, generálové a další, kteří se snažili zjistit, jaké škody jsou způsobeny.

Co nikdo netušil bylo, že exploze vyvrhla do vzduchu radioaktivitu, která se jako radioaktivní mrak posouvá celou východní Evropou na sever do Švédska. Tam se u Forsmarkské jaderné elektrárny dne 27.dubna rozezněl alarm, který hlásil únik radiace. Tamní obsluha posléze zjistila, že z jejich reaktoru žádná radiace neuniká, ale že je ze vzduchu. Až po tomto incidentu byl Sovětský svaz donucen vydat prohlášení o nehodě v Černobylu.

Následně bylo rozhodnuto o vytvoření uzavřené zóny. Tato zóna byla rozdělena na dvě části - 30km okruh a 10km okruh. Tyto oblasti musely být samozřejmě evakuovány a k tomu byly povolány autobusy z Kyjeva. Těchto autobusů bylo celkem 3000 a během následujících 3 hodin byli všichni evakuováni. Celkem se jednalo o přibližně 135 000 obyvatel. Nicméně kompletní číslo se pohybuje okolo 375 000 obyvatel a to včetně Běloruska a Ruska, které byly také zasaženy.

A jak je to se zasaženou oblastí u Černobylu?
Radioaktivní stroncium 90 přestane být v zóně aktivní v roce 2214, cesium 127 v roce 2314. Izotop plutonia 239, který je podle odborníků hlavním zdrojem černobylského zamoření, přestane působit za 24 000 let.