Úvod
Pripyat, „město mladých“ – pracovníků jaderné elektrárny, věkový průměr obyvatel nedosahoval ani 30 let. Podle posledního sčítání lidu provedeného v listopadu 1985, činila populace města 47500 obyvatel.
Budování Pripjati oficiálně započalo 4. února 1970 a statut města získala Pripjať v roce 1979.
26. dubna 1986 v 1:23 došlo během bezpečnostního testu v jaderné elektrárně Černobyl k explozi reaktoru č. 4. Evakuace města začala až 27. dubna 1986 ve 14:00. Lidé si směli vzít jen doklady a peníze. Podle oficiálních zpráv se měli do svých domovů vrátit o tři dny později.
Kvůli radioaktivnímu zamoření to však nikdy nebylo možné a tak na prádelních šňůrách stále visí prádlo kývající se ve větru, knihy čekají na své čtenáře a ruské kolo na své první návštěvníky, kteří nikdy nepřijdou.
Zhruba takto by se dala shrnout situace okolo Černobylu a Pripjati v pár větách. Obě místa si ale jistě zaslouží více prostoru a proto jsme v tomto článku teprve na začátku.
Cesta do Kyjeva
Do města duchů Pripyat jsem se chtěl podívat už dlouho a vzhledem k tomu, že jsem ve svém okolí našel i někoho dalšího, rozhodli jsme se naši touhu uskutečnit. Už od začátku bylo jasné, že na Ukrajině strávíme prodloužený víkend čtvrtek (odlet tam) – neděle (návrat). Letecká společnost KLM nabízí zpáteční letenku z Prahy, přes Amsterdam do Kyjeva za něco málo přes 3000Kč. K nalezení vhodného ubytování (nakonec nás jelo 5 chlapů) jsme využili služeb Airbnb. Našli jsme apartmán pár metrů od Maidanu, tedy hlavního centra Kyjeva. Nyní už zbývalo jen jak se dostat do Černobylu, resp. Pripyati. Po trošce googlení byla nalezena webová stránka https://www.tourkiev.com/ nabízející jednodenní i dvoudenní výlety. Shodli jsme se, že jednodenní výlet bude stačit a tak jsme již jen čekali až nastane den D. Odlétali jsme v 6h ráno a s časovým posunem jsme v Kyjevě byli okolo 13h. Kyjevské letiště je od Maidanu vzdálené přes 30km. Pro dopravu z letiště jsme nevyužili služeb taxi (které jsou zbytečně drahé), ale služeb UBERu. Z letiště jsme se do centra dostali, v přepočtu, za nějakých 250Kč, což je výborná cena. Po Kyjevě se obecně vyplatí cestovat UBERem. Řidičů je zde k dispozici hodně a ceny jsou více než příznivé. Ostatně, svezl by vás nějaký taxík 5km za 50Kč?
Cesta do Pripyati
Dle instrukcí, které jsme dostali dopředu emailem, jsme druhý den ráno vyrazili na Maidan. Tam byl sraz před 8h, protože v 8:00 byl odjezd. Už v emailu jste upozorněni, že je nutné s sebou mít pas! Bez toho vás totiž nepustí do bezpečnostní zóny, takže mimo kamer, fotoaparátů a mobilů mějte v kapse určitě pas. Bez pasu vás nikam nikdo rozhodně nepoveze.
Cesta z Kyjeva do Pripyati trvá okolo 4 hodin. Je to dlouhá cesta, která vede po rozbitých silnicích a kolem chatrčí, ve kterých žijí lidé a vy nad tím jen kroutíte hlavou. Během cesty vám ale pustí i pár videí týkajících se katastrofy i města Pripyat. Je to příjemné zkrácení dlouhé cesty a také se dozvíte spoustu informací. Já třeba vůbec nevěděl, že do vodní nádrže, která je součástí jaderné elektrárny, byli nuceni se potopit potápěči, aby zhodnotili, jaké jsou škody a co je nutné „opravit“. Vzhledem k tomu, že voda byla silně radioaktivní, byli vlastně tito potápěči odsouzeni na smrt.
Po téměř 4 hodinách jízdy jsme dojeli k závoře, u které stál ukrajinský voják. Naše dodávka zastavila, všichni jsme vystoupili a předložili pasy ke kontrole. Až po kontrole pasů a jmen, které se musely shodovat s těmi, které měl na svých papírech s povoleními, byla zvednuta závora a my mohli vjet do 30 km zakázané zóny.
Kopači a Duga
Naší první zastávkou v zakázané zóně byla vesnička Kopači. Z celé vesnice toho moc už vidět není, ale přesto jsme navštívili alespoň kulturní dům. Vchod do něj je již hodně zarostlý a dostat se dovnitř nebylo úplně snadné.
Cesta dál do Černobylu, kde jsme se také zastavili, abychom si prohlédli místní kostel, který je stále udržovaný, protože zde žije přibližně 3000 lidí. Převážně to jsou pracovníci, kteří pracují ještě stále v elektrárně, konkrétně na sarkofágu, ke kterému se blíže dostaneme později.
Hlavním cílem této zastávky však nebyl kostel, ale památník, na kterém je troubící anděl. Tento pomník byl vybrán záměrně. V Apokalypse se totiž říká: „Zatroubil třetí anděl, a zřítila se z nebe veliká hvězda hořící jako pochodeň, padla na třetinu řek a na prameny vod. Jméno té hvězdy je Pelyněk. Třetina vod se změnila v pelyněk a množství lidí umřelo z těch vod, protože byly otráveny.“ Podle našeho průvodce jméno Pripyat znamená právě Pelyněk. Děsivá souvislost. Navíc skutečně chybělo málo a proroctví Apokalypsy se naplnilo celé. Jen nesmírným úsilím záchranářů, dělníků, vojáků a prostě všech, kteří u Černobylu zasahovali nebylo toto proroctví naplněno. Stačilo málo, jen aby se voda z nádrže, která byla používána v elektrárně, dostala do roztaveného reaktoru a došlo k obrovskému výbuchu, jenž by z mapy vymazal i Kyjev. Následná radioaktivita by pokryla celou Evropu.
O pár metrů dále jsou pak památníčky všech obcí a vesnic, které byly přesídleny a většinou i srovnány se zemí a to proto, že místní domy byly převážně stavěny ze dřeva, ze kterého nebylo možné radioaktivitu odstranit a tak byly domy zbourány a vše zahrabáno pod zem. Obcí bylo přibližně 180, včetně vesničky Kopači.
Z Černobylu jsme se posouvali blíže k našemu hlavnímu cíli, kterým bylo město Pripyat. Cestou jsme se ještě zastavili u pomníku, který byl věnován zasahujícím hasičům.
Kousek od Pripyati jsme ještě navštivili obrovskou anténu Duga, která je rozměrově 150x500m! Málokdo ví, že elektrárna Černobyl byla mj. postavena z důvodu dodávání energie této anténě.
Z Pripyati je anténa viditelná z vyšších budov. Aby tehdejší režim utajil její pravé využití, tvrdil, že se jedná o televizní anténu, která distribuuje TV signál do Pripyati.
